Kapři se už před lety doslechly, že o Štědrém Večeru někdy promluví i němá tvář. Mysleli si pak mezy sebou, že ta nejněmnější ze všech tváří jsou oni. Krávy si zabučí, kozy si zamečí ovce si zabečí, myška si zapyští. Ale co kapři. Kapři mlčí. Když jsou krávy a kozy němé tváře, cojsou potom kapři? A hned potom se kapři prohlíželi ve vodní hladině a litovali jeden druhého. Tlamyčky mají růžové a vypadá to, že hned promluví, ceknou, špitnou. Ale ono nic. Tak se od té doby těší na Vánoce. Řeknu aspoň dobrou chuť, myslí si kapr. Špitnu že k vánočnímu stolu je prostřeno. Pak mohu odejít z tohoto světa řekl jsem své. Zústalo po mně aspoň slovo. Nejdůležitější je když zůstane aspoň slovo.