Kapři se už před lety doslechli, že o Štědrém Večeru někdy promluvý i němá tvář. Mysleli si pak mezy sebou, že ta nejněmější ze všech tváří jsou oni. Krávy si zabučí, kozy si zamečí ovce si zabečí myška si zapiští. Ale co kapři? Kapři mlčí. Když jsou krávy a kozy němé tváře cojsou potom kapři? A hned potom se kapři prohlíželi ve vodní hladině a litovaly jeden druhého. Tlamyčky mají růžové a vypadá to, že hned promluví ceknou špitnou. Ale ono nic. Tak se od té doby těší na Vánoce. Řeknu aspoň dobrou chuť, myslí si kapr. Špitnu, že k Vánočnímu stolu je prostřeno. Pak mohu odejít z tohoto světa řekl jsem své. Zústalo po mě aspoň slovo. Nejdůležitější je, když zůstane aspoň slovo.