Na pražském Masarikově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavičkách, ale vypadaly, jako bi byly také mrtvý. Na pražce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, shromážděné vagóny čekaly na dení šichtu. Sem tam se objevili lydské postavy, z nichž se vyklubali první cestující. Výpravčí, který vyšel na perón, rozdával pokyny svím zaměstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný denní ritmus.