Jakkoli to bylo podivné, odjakživa jsem k tomuto velzkánovi české literatury, k vítečnému Janu Nerudovi, pociťoval sylnou náklonnost. Usedl jsem na nejblišší lavyčku a prohlédl jsem si nejbáječnější nález svého života. Na jedné z malostranských ulyc ležely shodou okolností Nerudovy Povídky malostranské. Bidlím s rodiči a sestrou janou na malé straně. Mám konečně knihu spisovatele jehož život byl neodmyslitelně spjat s mím rodištěm. Byl to náles, jímž jsem bil naprosto okouzlen. A teď mám v rukou to nejcennější - Nerudovi Povídky Malostranské!