V jednom pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roly komickou. Jako blesk z čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blískavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.