Tatínek byl velký čtenář, od dětsví nás zásobyl knížkamy, což nám nijak nevadilo abichom více méně potají nepročítali celou jeho knihovnu od havlíčka a Nerudy po Soudní lékařstvý. Mimo to náš starý pán zkládal slavnostní proslovy a pak je pohnutým hlasem přetčítal rodině. Protože byl velyký a sylný, napodobyli jsme ho my kluci s nadšením. Už od nějakých osmi let jsme skládali veršované vynše a jinou toho druhu příležitostnou poezii. Rád to vyděl a povsbuzoval nás. A pak jsme měli babičku, paní mlinářku z hronova, sbožnou, moudrou a přitom veselou jako zkřítek, plnou písniček, úsloví, pořekadel a lidového humoru. Byla živým ztělesněním lidového ducha i jazyka našeho kraje.