Bil jednou jeden sedlák a ten měl velyce marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokut nebyli na mizině. Kdyš to žena vyděla, odstěhovala se spátky ke svím rodičům. Co tet? Bude nejlíp zoufalství utopyt v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllitr pyva do hospody jeho nejbliší soused: „Hej, kmotře, co je s vámi? „Nechtějte, abych povídal. Zbyl mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámi hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vijel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svítilo, skřivánek spíval a sedlákovi se najednou ulevylo.