Probíhající únorový ližařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlý učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu barborka v peci pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři a slýbený zmrzlynový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvízdající výtr se měnil ve vychřici a sněhové vločky narážely na okenní skla. Týdenní pohoda se rozplinula. Všichni pocítili obavi o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávali místa okolo trasy kde by hoši mohli být. Kužely svýtilen nahradili dení světlo, protože skrze býlé výření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulí týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blíské údolý a našel je schoulené pod nejvyším smrkem. Jeho obětavost zachránila luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodly neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné ale i mě se ulevilo od úskosti minulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.