Každodenní raní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfické. S hlavami nabitými vědomostmi se blížíme k námi vivolené škole, gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si a začal začal diktovat. V diktátu se objevili tak strašlivé věci, že jsme se mohli jen ztěží vyvarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské nové Vsi nebo moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali zcestné… Po zkončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlivé maminky, a vydali jsme se spět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.