Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Ůpy. Úmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocúny. Byly rúžovofialové jako blúza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromú. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Úpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neůnavně v čele, dívky zústávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zůčastnili naší túry.