Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Úmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocúny. Byly růžovofialové jako blúza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Úpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší tůry.