Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou túru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Ůmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocúny. Byly rúžovofialové jako blúza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Úpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neůnavně v čele, dívky zústávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zůčastnili naší túry.