Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Úmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly růžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromú. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zústávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zůčastnili naší túry.