Na Nový rok, v ten vijimečný den si dáváme přecevzetí, abichom se zbavili zlozviků či nekalích úmyslů. Pro mně bude zřejmně tou chvílí slibů okamžik kdy mně poštou dojde vyrozumnění, že jsem se stal studentem Gymnázia na třídě kapitána Jaroše v Brně. Kdybyste jen tušili, jak se zmnění múj životní stil, překročím-li práh vytouženého gymnázia! Vím, že hry, jimž jsem se odával na základní škole, nenávratně uplynuli a že nastupuje období usilovného nabívání vědomostí, a to bez zbytečného plýtvání časem. Musím také promyslet, jak budu zvládat své sportování, a jak si rozvrhnu trénink. Rozhodně však chci zústat hbitý a ne neohrabaný jako kopito nebo pomalý jako hlemýžď. Těším se na hodiny české literatury, neboť jsem od děctví horlivý čtenář. Jsem srozumněn i s tím, že shlédnu většinu představení v Městském divadle v brně. A co ještě slíbím? Nebudu žvýkat při vyučování, nebudu tropyt povik o přestávkách, a zdvořile se budu zdravit s tamnějšími učiteli. Nic ze svých přetsevzetí nepovažuji za oběť, protože systematické vzdělání, které mi škola poskytne, je pro mětou nejcenější hodnotou.