Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karoséryi. Stačilo, aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.