V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků Loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestykuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roli komyckou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komik Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publikum ve slavném osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.