V knihovně byla tma jako v hrobje a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svýtilnu, aby mezi řadami knih vyděl na cestu. Svyt lampy jako by se vznášel ve vzduchu. Odělení s omezeným přístupem bylo ůplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy oděloval od zbytku knihovny zdvyhl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekly. Vybledlím zlatým písmem které se už odlupovalo, tam stála slova v jazycích, jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připomněla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot, jako by věděly, že je tu někdo, kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíli ticho protrhly pronikavé skřeky při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spěšně ji zaklapl a dal se na útěk.