První vážnější zranění mi přinesla cyklystika. Když mi bylo asi pět let dostal jsem od rodičů kolo. Tatínek mi vysvětlil jak se na kole jezdí. Zapoměl však na jednu maličkost, nenaučil mě brzdit. Spočátku mi to nevadilo ale když jsem se rozjel z menšího kopce před naším domem, domem bylo zle. Vyvrcholením mé dlouhodobé sportovní kariéry byl ližařský vícvik. Bylo to v sedmé třídě. Zúčastnil jsem se tehdy týdenního vícviku ve vysokých tatrách. Poslední den jsme vyjeli na náročnější svah a tak mohli lyžovat jen ti nejlepší nejodvážnější. Já byl mezi nimi. Hned při první jízdě mě však zpadla čepice na oči, následoval pád, bezpečnostní vázání nevypnulo a Horská Služba měla pohotovost. Jízda na Kanadských saních a tří denní pobyt v nemocnici byly rozhodně mím největším zážitkem v životě.