Jistě jste si všimli, že v posledních letech vzrůstá počet živelných katastrof, které jsou způsobeny vodou. Geologové a archeologové zjistili že ještě asi před 1000 lety nebyly na našem ůzemí témněř žádné velké povodně mimo pravydelných záplav. Tehdy totiš pokrývalo naši zemi velké množství lesú. Les zadržuje dešťovou vodu na jehličí, listech avšak hlavně tím, že se pára v lesním stínu sráží, dostává se ihned do půdy, a odtud přechází zpět do kmenů a listú stromů, z nichž se odpařuje a tak jen malé množství vody odteče z lesa ven. V bezlesé, suché, krajině voda okamžitě zteče do ůdolí, a nic ji nezadrží. Svou roli při zadržování vody hrají také neregulované, člověkem neusměrňované, vodní toky. Takové byly naše řeky a potoky v mynulosti. Přirozeně se klikatili na rozdíl od dnešních rovných struh. Přechází-li neregulovaný potok přes louku svým klikatým řečištěm, zadrží se v něm mnohem víc vody než v krátké rovné strouze. Kácení lesú znamená velkou, a vážnou hrozbu, neboť každý den se na světě vykácí, nebo vypálí 500 km čtverečních lesa, aniž by stromy byli nahrazeny novou výsadbou. Nejvýce je v současné době ohrožen prales v latinské Americe, kácí se však i rozsáhlé severské lesy v kanadě a v Rusku, pralesy v asii, pustoší se i zbytky evropských lesů. Hlavním důvodem je těžba dřeva. Tropycké lesy jsou však významným přírodním bohatstvím protože zde žije nesmírné množství druhů rostlin a živočichů.