Jste vzhúru? Vstávat! Jde se na borůvky! Za půl hodiny opravdu vyrazili. Vůdcem borůvkářú byl Vojta. Neúnavně vyhledával neschúdné stráně, kde zůstaly ostrúvky neočesaných borúvkových keříků. Bylo úmorné vedro a začátek borúvkové výpravy byl neúspěšný. Jana si stěžovala,jak je trhání únavné. Někdo z chlapců však zatoužil po míse vdolkú s borůvkovými povidly. To bylo dúležité. Závody borúvkářú začaly. Trhali borúvky do malých hrnků a sypali je do kbelíků ve stínu. Aby se zabránilo sporům o počet nasbíraných hrnečků, zústala u kbelíků Julinka. Byla úzkostlivě pozorná a neůplatná. Plnila úkol rozhodčího celkem úspěšně. Kdo pomýšlel na stupně vítězů, musel neúnavně trhat, nesměl od keříků borůvčí ani hlavu zvednout. Dlouho byla nejůspěšnější Julinčina sestra, ale pak na její rekord zaůtočil Vojta a zvítězil. Podle H. Šmahelové