Na Nový Rok, v ten vijimečný den si dáváme předsevzetí, abychom se zbavily zlozviků či nekalích úmyslů. Pro mně bude zřejmně tou chvílý slibů okamžik kdy mně poštou dojde vyrozumnění, že jsem se stal studentem gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně. Kdybyste jen tušili, jak se zmnění můj životní styl, překročím-ly práh vytouženého gymnázia! Vím že hry, jimš jsem se oddával na základní škole, nenávratně uplynuly a že nastupuje období usilovného nabývání vědomostí, a to bez zbitečného plýtvání časem. Musím také promyslet, jak budu zvládat své sportování a jak si rozvrhnu trénink. Rozhodně však chci zústat hbitý, a ne neohrabaný jako kopyto nebo pomalý jako hlemížď. Těším se na hodiny české literatury, neboť jsem od děctví horlivý čtenář. Jsem srozumněn i s tím, že zhlédnu většinu představení v Městském divadle v Brně. A co ještě slýbím? Nebudu žvíkat při vyučování, nebudu tropyt povik o přestávkách, a zdvořile se budu zdravit s tamnějšími učitely. Nic ze svých předsevzetí nepovažuji za oběť, protože sistematické vzdělání, které mi škola poskytne je pro mětou nejcenější hodnotou.