Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosérii. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.