Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosériy. Stačilo, aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.