Vašek s Brokem mířili k úské pěšině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazil. U túňky spatřil velykého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle byl celý černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právje stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vypjal a temě zavrčel. Pohladil ho, sklonil se k němu a pošeptal mu, aby ztichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vimrštil a bilo vidět, že něco polkl. Pak zklonil hlavu a váhavě vikročil proti proudu. Zřejmně k další túňce. Vašek počkal, až se vzdálil, a pak opatrně, aby ptáka nevyrušil, kradli se s Brokem strání a k potoku sešly až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy neviděl. Tiše o tom hovořil k Brokovy a nakázal mu, abi mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok mněl jiné starosti. Čichem se přesvědčil, že v díře pod kamenem se ukrývá myš, a rozhodl se, že ji vihrabe. Předními tlapkamy odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.