Probíhající únorový lyžařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu barborka v peci Pod sněžkou. Děti se těšili na poslední večeři a slýbený zmrzlynový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvízdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky naráželi na okenní skla. Týdenní pohoda se rozplynula. Všichni pocítili obavy o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávali mýsta okolo trasi kde by hoši mohli být. Kuželi svýtilen nahradili denní světlo, protože skrze býlé výření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil mirek, který se stal minulý týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blízké údolý a našel je schoulené pod nejvyším smrkem. Jeho obětavost zachránila luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodli neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné ale i mně se ulevilo od úzkosti minulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.