Probýhající únorový lyžařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlý učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu Barborka v Peci pod Sněžkou. Děti se těšili na poslední večeři a slýbený zmrzlynový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvízdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky narážely na okenní skla. Týdení pohoda se rozplinula. Všichni pocítili obavy o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávaly místa okolo trasy, kde by hoši mohli být. Kužely svýtilen nahradili denní světlo, protože skrze býlé víření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil Mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blíské údolý a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho objetavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodly neposlechnout své učitele. Raní kázaní bylo nepříjemné, ale i mně se ulevilo od úzkosti mynulé noci protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.