V knihovně byla tma jako v hrobje a Harryho jímala hrúza. Rozžehl si svítilnu, aby mezi řadamy knih viděl na cestu. Svyt lampi jakoby se vznášel ve vzduchu. Odělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz který ony knihy odděloval od zbytku knihovny zdvyhl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekly. Vybledlým zlatým písmem které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích, jimž nerozumněl. Některé knihy ani žádný název neměly. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připoměla krev. Harrymu se zježily vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot jako by věděly, že je tu někdo, kdo tu nemá, co pohledávat. V tu chvíli ticho protrhli pronikavé skřeky při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spěšně ji zaklapl a dal se na útěk.