Na pražském Masarykově nádraží bylo ještě mrtvo. Jen bezdomovci leželi na lavičkách, ale vypadali, jako by byli také mrtví. Na prašce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, zhromážděné vagóny čekaly na denní šichtu. Sem tam se objevili lydské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokiny svím zamněstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný denní rytmus.