Na pražském masarykově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavyčkách, ale vypadaly, jako bi byli také mrtvý. Na prašce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, shromážděné vagóny čekali na denní šichtu. Sem tam se objevily litské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který vyšel na perón, rozdával pokiny svím zaměstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný dení ritmus.