Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Ůmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly růžovofialové jako blúza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zůčastnili naší tůry.