Jste vzhůru? Vstávat! Jde se na borůvky! Za půl hodiny opravdu vyrazili. Vůdcem borůvkářú byl Vojta. Neúnavně vyhledával neschúdné stráně, kde zůstaly ostrůvky neočesaných borůvkových keříkú. Bylo úmorné vedro a začátek borůvkové výpravy byl neůspěšný. Jana si stěžovala,jak je trhání únavné. Někdo z chlapců však zatoužil po míse vdolků s borůvkovými povidly. To bylo dúležité. Závody borůvkářú začaly. Trhali borúvky do malých hrnků a sypali je do kbelíků ve stínu. Aby se zabránilo sporům o počet nasbíraných hrnečkú, zůstala u kbelíků Julinka. Byla ůzkostlivě pozorná a neúplatná. Plnila úkol rozhodčího celkem ůspěšně. Kdo pomýšlel na stupně vítězů, musel neůnavně trhat, nesměl od keříkú borúvčí ani hlavu zvednout. Dlouho byla nejúspěšnější Julinčina sestra, ale pak na její rekord zaútočil Vojta a zvítězil. Podle H. Šmahelové