Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosérii. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.