V jednom pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník, v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestikuloval měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roli komickou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blýskavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.