V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků Loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestykuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roly komickou. Jako blesk z čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpitivém světě nalíčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.