V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří Čapků Loupežník, v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní Spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roly komickou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.