Probýhající únorový ližařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu barborka v peci pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři a slýbený zmrzlinový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vychřici a sněhové vločky narážely na okenní skla. Týdení pohoda se rozplinula. Všichni pocítily obavy o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávali místa okolo trasi kde by hoši mohli být. Kuželi svýtilen nahradily denní světlo protože skrze býlé víření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulý týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blýzké údolý a našel je schoulené pod nejvyšším smrkem. Jeho obětavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodly neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné ale i mně se ulevilo od ůzkosti minulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.