V knihovně byla tma jako v hrobě a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svýtilnu, aby mezi řadami knih vyděl na cestu. Svit lampy jakoby se vznášel ve vzduchu. Oddělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy oděloval od zbytku knihovny zdvyhl lampu a začal číst jejich názvy. Příliš mu toho neřekly. Vybledlým zlatým písmem které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích, jimž nerozumněl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna, která mu připomněla krev. Harrymu se zježily vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot, jakoby věděli, že je tu někdo kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhly pronikavé skřeky při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spješně ji zaklapl a dal se na útěk.