Tolkienova mišlenka stvořit vlastní mytologii měla původ v jeho zálibě ve vytváření vlastních jazyků. Už během studií si pro zábavu vymýšlel rozličné druhy jazyků a v nich psal kratší teksty. Nechával se inspyrovat především zaniklými jazyky, jako například Anglosasštinou a Gótštinou. Podařilo se mu vitvořit minimálně čtrnáct suverénních jazyků. O několik let později mu však přestávalo stačit pouhé tvoření slov a toužil po vytvoření dějin v nichž by se ony jazyky mohli vivýjet. Skládal poezii, a psal příběhy. Tak se začal odvíjet osud Středozemě. Tolkien zabidlel svou Středozem mnoha rasami a národy. Žijí zde například elfové skřeti a Hobiti. Elfové jsou zvláštní národ nadpozemsky krásných bitostí. Mají špičaté uši, vlasy spletené do copánků a hovoří elfštinou. Je to zpjevný jazyk a mnohé fanoušky tato řeč uchvátila natolik, že ji studují a dokáží jí plynně hovořit. Skřeti byli umněle stvořeni krutým týráním zajatých elfů, čímž měli podporovat zlou sílu svého pána. Proto jsou silní oddaní chodí shrbení vydávají odporné skřeky, strach a bolest jsou jim cizí. Z různých příčin se tyto bytosti uchýlily do podzemí. Hobiti dorůstají víšky jednoho metru, mají kudrnaté vlasy a velké chlupaté nohy pečují o své zahrádky, veselý se milují pohodlí, dobré jídlo a pití, kouří dýmky, jejich příbytky jsou útulné nory. Hobiti jsou vlastně ztělesněním toho, co Tolkien za svého života nejvíc miloval, protože jednou o sobě prohlásil: „Ve skutečnosti jsem ve všem kromě velikosti hobit.“