Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studencký vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek, připravit taháky, naučit se spaměti Erbenovi svatební košile, či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.