Na Pražském masarykově nádraží bylo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavičkách, ale vypadali, jako bi byli také mrtví. Na pražce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěli, shromážděné vagóny čekali na denní šichtu. Sem tam se objevily lidské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který vyšel na perón, rozdával pokiny svím zaměstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný denní rytmus.