Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou túru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Ůpy. Úmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocúny. Byly rúžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neůnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší túry.