Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Úmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocúny. Byly rúžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl úchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší túry.