Toho dne, kdy Dášeňka slavila desítidení výročí svého života, potkala jí první veliká událost: když se ráno probudila, schledala k svému ůžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko ale ono i jedno oko je, abich tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vikvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psý řeči která se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu, ale tehdy to jen tak vijeklo jak když nůž sjede po talíři. Zdroj: K. Čapek: Dášeňka čili život štěněte