Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosériy. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významně na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.