V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roli komickou. Jako blesk z čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blískavém a třpitivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.