Vašek s Brokem mířily k úzké pěšině, která vedla ůdolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazyl. U tůňky spatřil velikého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle bil celí černý, jako pomazaný sazemy. Vašek si sedl tam, kde právje stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vypjal a temě zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, abi stichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vymrštil a bilo vidět, že něco polkl. Pak zklonil hlavu a váhavě vikročil proti proudu. Zřejmně k další tůňce. Vašek počkal, až se vzdálil, a pak opatrně, aby ptáka nevirušil, kradli se s Brokem strání a k potoku sešli aš o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovy a nakázal mu, aby mu v hájence připomněl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok měl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá miš, a rozhodl se, že ji vyhrabe. Předními tlapkamy odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.