Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studencký vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek připravit taháky naučit se spaměti Erbenovy Svatební košile či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.