Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná instituce kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lyd studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek, připravit taháky naučit se spaměti Erbenovy Svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.