První vážnější zranění mi přinesla ciklistika. Když mi bylo asi pět let, dostal jsem od rodičů kolo. Tatínek mi vysvětlil, jak se na kole jezdí. Zapomněl však na jednu maličkost, nenaučil mě brzdit. Spočátku mi to nevadilo, ale když jsem se rozjel s menšího kopce před naším domem, domem bylo zle. Vyvrcholením mé dlouhodobé sportovní kariéry byl ližařský vícvik. Bylo to v sedmé třídě. Zůčastnil jsem se tehdy týdeního vícviku ve Vysokých tatrách. Poslední den jsme vijeli na náročnější svah a tak mohli lyžovat jen ti nejlepší nejodvážnější. Já byl mezi nimi. Hned při první jízdě mě však zpadla čepice na oči následoval pád bezpečnostní vázání nevypnulo a horská Služba měla pohotovost. Jízda na kanadských saních a tří denní pobit v nemocnici byly rozhodně mým největším zážitkem v životě.