Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specifycké. S hlavami nabitými vědomostmi se blýžíme k námi vivolené škole, Gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal dyktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci že jsme se mohly jen stěží vyvarovat nemylých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali zcestné… Po zkončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny, které nám připravili naše starostlyvé maminky a vydali jsme se spět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.