Na pražském masarykově Nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavičkách, ale vypadali, jako by byly také mrtví. Na prašce padaly těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, shromážděné vagóny čekali na denní šichtu. Sem tam se objevily litské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který vyšel na perón, rozdával pokiny svým zaměstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný denní ritmus.