Stály jsme na hranicích věčné zimy. Pevným krokem jsme překročily ledovými vlnami ztuhlý příkop jenž chránil panství vládce chladu. Procházeli jsme pod chrámovími klembami, které se třpytili oslnivími křišťáli a jejichž varhany zněli jako vír podzemní bystřiny. Ztráceli jsme se mezi mohutným sloupovím, jehož hlavice jako by podpírali samotnou oblohu. Konečně jsme se přiblížily k nejvyžší věži hradu. S vypjetím posledních sil jsme zdolaly samý vrchol a stanuli tváří v tvář králi hor. Žádná ozvěna života v údolí nerušila jeho pyšný a vyzývavý klid. Mlčky stály kolem jeho trůnu zkamenělí služebníci s lesklím ledovým brněním kolem žulovích hrudí. Znal jsem dobře jejich ošlehané rysy a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrcholy jejich jmény. Teprve když nejvyšší z nich zmizel v bjelavých mlhách rozhodli jsme se urychlit svůj návrat. Rychle jsme pospíchali stmývajícím se palácem pak jsme běžely přes pustá hradní nádvoří kde ruce duchů zametali všechny stopi cesty, až jsme stanuli pod chrámovými klenbami, kde varhany bouřili jako v soudný den.