Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarú. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psů, hlasy ptákú znějící jako hú hů, nebo spíše jako zaúpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší ůmysly, ůspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho ůvahy, zda pan Bočan neohlásí policistům, že se mu ztratil seznam dlužníkú a jejich dluhú. Podle V. Řezáče