Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karoséryi. Stačilo aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.