V jednom pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestikuloval měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roly komickou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpitivém světě nalíčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.