V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roli komickou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blískavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.