Mezi ohradou dílny a posledním činžákem se z jedné strany táhl strmí břech zarostlí křovím. Z druhé se bjelal nízký dřevěnný plod zběrny železa. Proti poslednímu činžáku ůstila do ulice opuštěnná ulička, na jejímž konci parkoval kropicí vúz. Mohutný zadek, který vistrkoval do ulice, svýtil čerstvím oranžovím nátěrem. Posadil jsem se na trávník hned vedle ohrady. Očouzená omítka, několik továrních komínů, které čněly za nejbližšími střechami, nedaleká trať, odkud jsem slyšel drnčivé posunování vagonú, mi připomínaly mé nejranější děctví. V půl deváté přiharašilo nákladní auto a visypalo na chodník před sběrnu haldu plechovek. Ty plechovky nebyli kupodivu ani rezavé, ani pomalované, dokonce ani pomačkané.