Vašek s Brokem mířili k úské pěšině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazyl. U tůňky spatřil velikého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle bil celí černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právě stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vipjal a temně zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, abi ztichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vimrštil a bylo vydět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavě vykročil proti proudu. Zřejmně k další tůňce. Vašek počkal, až se vzdálil, a pak opatrně, abi ptáka nevyrušil, kradli se s Brokem strání a k potoku sešly až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy neviděl. Tiše o tom hovořil k Brokovi a nakázal mu, abi mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok měl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá myš, a rozhodl se, že ji vihrabe. Předními tlapkamy odhazoval zem tak, že vistřikovala v hroudách daleko za něj.