Probíhající únorový ližařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu barborka v Peci pod Sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři, a slíbený zmrzlynový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstali prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si, že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvízdající vítr se měnil ve vichřici a sněhové vločky narážely na okení skla. Týdení pohoda se rozplynula. Všichni pocítili obavy o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávaly místa okolo trasi, kde by hoši mohli být. Kuželi svítilen nahradili denní světlo, protože skrze bílé víření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blýzké údolý a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho obětavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodly neposlechnout své učitele. Raní kázaní bylo nepříjemné ale i mě se ulevilo od úzkosti mynulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.