Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepaměti bludný názor, že školství je blahodárná Instituce, kde zástupi mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studentstva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historiji Punských válek připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovy svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním, napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.